Slovensko 2007

(14.7-17.7)

    Rok se s rokem sešel, bylo po Krucíku a blížila se doba prázdnin, čili dovolené. Celkem mě lákalo objet si ČR po Sudetech, ale marty s Havlisem do mě furt hučeli ať jedu s nima na Slovensko, nakonec jsem podlehl. Bohužel, díky mé finanční situaci moc peněz nebylo a tak jsem si mohl nakonec dovolit pouze 4dny a to od soboty do úterý. Moje milá se operativně objednala na středu na rehabilitaci s kontíkem neboť si ho po..mrvila,když měla pořtebu běhat v dešti v "žabkách", takže jsme stejně pobyt ani o moc protáhnout nemohli.

    Vše začalo v sobotu, jak jinak než ve Frýdku-Místku u druhého Lidlu, tj výpadovka směr Frýdlant nad Ostravicí.... já už si to nevzpomínám, ale prý mi Havlis volal o půl třetí ráno a měl ze mě strašnou prdel, že melu kraviny, zabít málo, naštěstí si to nepamatuju, tak mu odpouštím :-D Účastníci: náš pan vedoucí martyzostravskapyčo, pro tentokrát o5 na 350/640 neboť japonské mrdce DR650 nevěří :-) , Havlis + Hanka na autobusu XJ900 Diversion, "nováček" Peter na 350/640 (mimo jiné spolubydla od Matese :-) a já jaw250 první s mojí milou Markétou, to vše na 350/639. Samozřejmě jsem u Lidlu první jako vždycky, tak jdem ještě nakoupit, kolo je osekané už od minula, blatníček je upraven, takže nikde nic nedře a já nemusím jawit :-) po asi půl hodině přijíždí celá banda hromadně z OV. Marty sebou táhne PAVa a nadává, že ložiska v zadním kole mají vůli a PAv dělá kraviny. Já jsem mu slíbil, že vemu Loctite a zalepíme to, jenže jsem zapomněl no cococo :-) Tak tam stojíme nad martym jak sudičky,marty na nás kouká a nic... Tak navrhnu, že pojedem k nám domů a opravíme to operativně u baráku, marty klasicky pičuje, že nás nechce zdržovat a podobné kraviny, ono zajet si cca 20km je fakt hrozné,krom toho nehodlám ho tahat ze škarpy,kam ho rozvlněný PAV může stáhnout... Marty je nakonec ukecán a já všechny vedu k sobě domů. U baráku haló, všichni čumí z okna, nevím sice na co - tři jawy a jedno xj, ale budiž, rozebíráme PAva po druhé, donáším Loctite a lepíme ložiska, ty už po chvilce drží jako víra, tak to dáme do kupy a vyrazíme.

    Jedeme zpátky směr Frýdek-Místek, Frýdlant n Ostravicí, tentokrát ale nejedeme přes klokočov,ale přes Makov, cesta je super, ale rychlost nic moc, samý autobus a samý přizdisráč v plechovce, při tom tak nádherné serpentiny a asfalt :-( Následuje cesta přes Bytču, Žilinu do Martina, mezi Žilinou a Martinem se trhne Havlis, neboť marty se sere za plechovkama jak povoz s hnojem :-) a jedeme palbu, všechno OK, auta nás pouští, předjíždíme s ohledem na situaci, zbytečně neriskujem, ale vír v nádrži děláme řádný. No když předjedeme celou kolonu, tak marty skočí na brzdy (pak se totiž odvázal a začal nás stíhat :-) a frrrr na odpočívadlo pro kamiony, a prý pauza......ano tušíte správně, vřu vzteky, předjíždím jak debil,benzinu v prdeli hafo a po celé té "fušce" necháme zase celou kolonu aby nás předjela, no nic, chladím se nanukem, který barví jazyk na modro a dostávám se do klidu :-) Havlis žere párek, Peter si dal "rezeň s bramborovým šalátom" a ptal se mě jestli vím co je to rezeň, sem myslel, že mu říznu :-) alůe na druhou stranu ho chápu, pepíci mu v práglu asi moc nerozumí :-D No to nejlepší na odpočívadle mělo přijít, přifrčí zelená oktávka a vyvalí se z ní tři tlusté moreny, které jsou hlučné až běda, inu což  máme pojezeno, tak s epomalu balíme, největší ftipálek byl Havlis, když nechal na stole klíče od motorky, doklady a peníze, ke stolu si sedly moreny, načež jsem začal jednat, než se stačily nadát, přílit jsem, sebral jsem jeho věci a vypad, mise splněna :-) Největší šok, co bude ale nastal, když jsme se jali odjet - velká tlustá morena přišla za Havlisem a prý jestli by se mohl projet :-D :-D no moc do smíchu nám nebylo a Havlis ho nakonec ukecal, takže se tlusťoch spokojil s tím, že si párkrát otočil s plynem...

    Ale to nebylo vše, vyjeli jsme směr Ružomberok, opět krásná cesta - znali jsme ji z loňska, věděli co nás čeká, tak jsme hnali jak diví, předjedem všechen otravný provoz, frčíme si tak na pohodu kolem těch 110km/h a najednou nějaký pičus v zelené oktávce (no hádej kdo to asi byl :-) předjíždí stylem, že nás málem posráží. Ano velké tlusté moreny nás dohnaly a byly z toho v rauši.... tlustá morenka co seděla vzadu na nás mávala, že si málem pracku vykloubila, no po 1minutě ignorování to vzdala a s uraženým šklebem se otočila z5, my zpomalili a oni odjeli do ... pryč :-)  Tady bych chtěl poznamenat -- jak se říká : ženská za volantem = auto bez řidiče, není to až tak úplně pravda (z 50% je :-D ),ale cikán za volnatem = auto bez řidiče, více komentovat to netřeba....Dojeli jsme teda naštěstí ve zdraví do Ružomerku,kde následovala taktická porada, Peter pravil, že je škoda jet na Liptovský Mikuláíš po rovince a dálnici, když můžem je směr Bánská Bystrica - tj přes sedlo Donovaly - prý turistické středisko hlavně v zimoj. Proč ne, plány jsou od toho aby se měnily a tak je lepší žádné nemít :-D vyrazili jsme.... Cesta nádherná, provoz malý, najednou se cesta prudce začala zvedat a my začali stoupat, jawa je sice šrot, ale mnohé plechovky i autobusy jsme si dávali na pohodu, vyšplhali jsme se až na vrcholek Donoval a na odpočívadle se najedli (ano typické sockovské jezení alá jaw250), uhlobaroni Havlis s Hankou si zajeli do restaurace :-D Teda abych byl přesný, nikdo nic neměl, takže jsem já poskytnul stravu všem, ale co, jawaři se podělí :-) Tak jsme jedli, pili, koukali na ten krásný výhled, dohadovali se, jestli by jsme vyjeli sjezdovku a sledovali jak sem tam profrčí 4kolka. Havlis s Hankou (HaH) nikde, tak jsme je vyjeli hledat. Našli jsme je u parkoviště, jak zrovna lezou na motorku, tak zase slezli a nastala domluva, kam by jsme se podívali, Havlis s martym pravil tam je hezký kopeček (sjezdovka), pojedem ne, Peter bez problémů, já zase plno keců, že o polní cesty ve dvou a naložený moc nestojím :-) Nakonec jsem jel teda i já. Vyjeli jsme na sjezdovku o které jsme se dohadovali, zda se tam vyjet dá, marty měl další fotku na PF2008, já jsem urval žebřík na sloupě s lampou kam jsem vylez abych měl lepší rozhled (nejsem žádný chuligán, on byl na nosných místech urezlý, takže jsem byl rád, že se neurval celý a já neslít z 15m na zem :-) Dokonce jsem v křoví našel i podsedlový plast z nějaké rýže - asi méně úspěšní jedinci zkoušeli to co my. Co mi ale dělalo nejvíc strach byl benzín, netankoval jsem od doby co jsem vyjel z Havířova, už to dělalo kolem 220km a nejbližší benzínka byla až v Bánské Bystrici, já si zrovna nepočítal spotřebu,ale už jsemměl rezervu a Peter měl rezervu už dlouho, do BB to bylo ještě nekolik desítek km, naštěstí už jenom z kopce :-) takže jsem vyrazili a z klopce jeli hlavně na neutrál, cestou nás 2x oslnil blesk, protože jsme to rubali 90-100 a limit tam byl 80km/h, naštěstí pro kamiony a stejně z těch fotek by fízli moc neměli :-) Do BB jsme teda dojeli bez potíží,spotřeba mi vyšla lehce pod 6litrů,což se mi líbilo a vyrazili jsme dál.......

    ...směrem na Zvolen s tím, že začneme hledat, kde by jsme to upíchli. Dofičeli jsme po dálnici, blbě zahli a jeli někam na západ, pokoumali jsme, zjistili po bojové poradě kudy kam a dofičeli do Zvolena, úspěšně jsme minuli kemp, že najdem něco jinde :-) Stavíme v obci Zvolenská Slatina, marty suterénně háže moto na bočák a mašíruje si to s mapou k nám, dívám se jak se jaho moto začíná naklánět, stihnu zařvat jenom "marty" a hapala na zem, tak ji pomáhám zvednout, celkové škody - definivně zlomená krytka levého řídítka a spojková páčka ohnutá do pěkného obloučku, toť vše. Padá rozhodnutí (ani nevím proč) jet do obce Zolná na sever a najít nocleh. Jo tenhle úsek cca 12x2km se mi stal málem 2x osudný, přijdem do Zolné, tam samozřejmě nic není, tak teda jakože odjíždíme, z vedlejší mi nedává přednost fačko, řízené-no ano, morenou....a potom mě blbce napadlo, že se vyhnu kupce slámy na cestě v mojem pruhu-přes horizont (prostě debil, po x km vypatlaný mozek no :-) přejedu horizot a bílá Fabie, naštěstí místa dost, tak se stihnu vrátit do svojeho pruhu,ale být ta Fabie blíž, tak mám facelift nejen motorky, opravdu se klepu, hnusný pocit a nadávám si ještě dlouho :-/ Nakonec padá rozhodnutí vrátit se z5 do Zvolena do kempu, který jsem úspěšně minuli. přijedem, ceny OK, tak to jdem azpíchnout, plocha na stany rovná a voda teče, dokonce i teplá, stavíme stany do už klasického náměstí a kecáme dokud neusnem (z hospody nás vyhodili, že zavírají :-) Ráno jsem zjistil, že vedle nás stojí nějaký Off road se stanem na střeše, prý byl v noci hlučný, furt tůroval motor a jezdil jako debil po kempu, no já to zase úspěšně zaspal :-D Samozřejmě to byli pepíci, kdo jiný že :-) No musí se ale nechat, že zas nebyli tak špatní, martymu půjčili francouzák aby narovnal páčku od spojky, holka z prahy na nás roztahovala nohy, tak jsme se raději zbalili a vypadli :-)

    15.7.07 nabíráme směr z5 na BB, kotlíme to po dálnici co to jde, martymu se rozvlní PAv tak, že ve mě až hrkne, že to neustojí (ustojí to a stejně je to prase :-), když s mu to pak stane ještě nekolikrát, tak už z toho nejsme tak vyhukaný.... Dovalíme do BB, o5 se ztratíme, ale nacházíme záhy směr a fičíme do Podbrezové před Breznem, cestou nachází kluci na odpočívadle "lákadlo" na úzkorozchodnou trať Čierný Balog, takže plán, který nemáme se o5 mění a jedem do ČBaloga na vláčky :-) Ano, pěkné to tam bylo, prolezli jsme vagónky, respektive jsme prolezli co se dalo, koukli do muzea a vyrazili dále po silnici č 66 a 67 směr Poprad, přes další tatranský průsmyk. Na kopci jsme zjistili, že v restauraci,kde měli jídelníček s lidovým ceníkem nevaří a prý vaří ve druhé, kde je cena jídla násobena 2,5x , takže nás socek se to netýká, balíme a mezitím na parkoviště přijíždí x supersportů, každý druhý má ledviňák a na pár vyjímek mají všichni batohy na zádech - děkuju pěkně za takové cestování, jsem rád za svoje brašny,tankvak a kufr nebo alespoń moje záda jsou rády :-) Cestou do Popradu s euž nice neděje (krom nádherného výhledu na Tatry :-) a tak v Popradu u Tesca (stejně jako loni) plánujem co a jak, já fičím koupit kompresor na foukání  matrací a rozhodujeme se vyrazit o5 do Vrbova, kde by jsme přespali. Už ani nevím proč, jestli bylo v kempu Vrbov plno nebo co, to otáčíme a jedeme pár km z5 do vesničky Vlková, kde Havlis o5 vyhandluje slevu a každý platí 100Sk/noc, což z původních 250SK je opět skvělý výkon.Ono s eto zdá, že jsem banda držgršlí,ale ne,my jsme jen socky + přijedem večer a majitel nechá slevu neboť 600SK za noc za všechny je více než 0 a jeho náklady jsou jen voda a elektrika, povlečení nechcem,máme svoje vybavení ne? No za 600SK nám Havlis vyhandloval celý "mini baráček" (postavený speciálně pro hosty, takže o5 pohoda vánek, jak by řekl marty). Mají tam nějakou sešlost a kolem lítá psík, za ním děcko a volá na něho "prachouka, prachouka" nikdy by mě kua nenapdalo, že to znamená podvraťák (zasran malý krpatý) a když přijde řeč na psíka, tak říkám, že mají pěknou prachouvku, v ten moment je hrobové ticho, všichni do mě bodají pohledem (ano všichni),já samozřejmě nechápu, tak se hájím alespoň tím, že to říkalo to malé dítě, tak naštěstí to vemou majitelé s humorem a nevyhodí nás :-D Večer následuje debata o seriálech, kde perlí Peter a Havlis s jejich "Myth busters" a kolik mrtvých prasat se spotřebuje na jeden díl, taky zachraňuje všechny od soptící flašky minerálky, klterá tuším Havlisovi spadla na zem...beru ji a odhazuju v dál, no samozřejmě si pak ze mě dělají půl večera prdel :-)

    Ráno 16.7.07 vstáváme, z okna je nádherný výhled přes kopec na vrcholky Tater. Pakujem se a vyrážíme opět přes Poprad do Vsokých Tater, tentokrát je cílem vršek Hrebienok, kam nás vyveze kabinová lanovka a dolů máme zaplacené koloběžky, tak to snad přežijem :-) Na Hrebienku bylo pěkně, sice lidí jak na Václaváku, vedro a já nasraný, že zas musím chodit pěšky,ale bylo fajn :-) Mě a Market se povedlo ztratit zbytek grupy asi nějak takhle: všichni jdeme po cestičce, která se rozdvojuje, my teda šli "vrchem" a zbytek šel "spodem" (výškový rozdíl mezi cestičkama asi 4m), po asi 1min chůze se cestičk yopět spojí a...no jo no, zbytek bandy nikde, tak sedíme a čekáme, 5min, 10min 15min 20min, už začínám být nervozí, říkám si,jestli oni nepředběhli nás, tak beru market, zbytek trasy proletíme klusem a u koloběžek se snažíme zjistit jestli nejeli, nikdo neví, tak sedáme na koloběžky a fičíme dolů. No abych s epřiznal, tak to byl nápad teda :-D Koloběžky rozhrkané, nezvyk jak blázen, chlápek nás uklidňoval, že se tam zatím nidko nezabil,ale už párkrát volali sanitku :-) brzdy fungujou zároveň jako klakson, takže s lidma není problém, někteří dokonce panicky uskakují, největší prdel ale byla, že po stejné úzké cestě, kudy chodí lidi a prohánějí se jezdci na koloběžkách si v klidu jezdí auta, takže v jedné zatáčce jeep, v druhé v3ska,ale jinak pohoda :-D Sjedem dolů a nikde nikdo, tak jsem z toho blázen, mobil nikdo nebere, tak čekáme, čekali jsme asi ještě hodinu nebo 1,5hoďky než se vrátili (oni nás hledali nahoře :-D ) Sedáme na motorky a valíme si znovu projet tu nádhernou cestu přes Vysoké tatry, jedem a vychutnáváme zatáčky až do Tatranské Štrby, kde najíždíme na dálnici a valíme zase směr Poprad (kua když to tak čtu, tak mi přijde, že jsme jezdili furt v kruzích kolem Popradu :-D ) Ani nevím kde, tuším někde kolem obce Machalovce nám Peter praví, že tam je minerální pramen, super, já už nemám žádné pití, takže proti určitě nejsem, no přijedem k prameni, všude plno lidí, říkám si, tak to bude nějaká gut minerálka, vyliju poslední zbytek svojeho pití a valím k prameni, načepuju, hltám,hltám a najednou zvracím a zvracím...no nebylo to tak kruté, udržel jsem to,ale měl jsem na mále, Peter když mě vidí s ejenom usměje a prohodí: oni jú tu volajú vajcovka :-D :-D :-D :-D prostě voda s příchutí H2S - paráda, takže suším hubu až do Levoče,kde si můžu koupit normální pitivo ...... peklo v tom vedru :-) Za Levočou pokračujeme po silnici č18 kolem Spišského Podhradí, tad ydoporučuju nejet tunelem, ale jet rovně stále po silnici 18, přes kopec prudký jaksviňa tam vedou brutální serpentiny, vracečky ...takže místama podkopat až na 1ku, zadrhnout stojánkem a točit motor na krev - paráda!!! Ještě ten den padlo rozhodnutí, respektive nabídka od Petra, že se stavíme v petrovanech pod Prešovem u jeho rodičů, nikdo nic nenamítá (ani dokonce já ne), tak proč ne že :-) cesta do Prešova je pěkná, rovná, ale slunko svítí furt jak blbé a mě se zase začíná vařit mozek a celkově začínám mít opravdu dost, do Prešova dojedem po honičce s kamionem,kterého jsme hajzla předjeli až z kopce přes dvě plné :-D dobití jak psi, tankujem na benzínce s tím, že se ještě stavíme v Prešovském Tescu na zásoby. Jo takové východní slovenkso, to není jako svalit se na zem u tesca v Popradu, pojíst a  být v klidu. Ano tady bylo opravdu černo, vtrhli jsme do Tesca nakoupit, cestou mezi regálama potkávám smažku přes dva metry vysokou u bonbónů, čumí na mě jak pero z gauče celkem vyjeveně a celkem urychleně mizí i skámošem, no když jsem se pak viděl v zrcadle ani jsem se mu nedivil - vypadal jsem jak totálně zubožený špinaý a smradlavý zoufalec, s xichtem zašmírovaným a očima podlitýma, který vrávorá vlivem dehydratace a celkové únavy - sám sebe jsem celkem úspěšně polekal :-) Inu vylezem ven a že pojedem, kolem motorek se stahují moreny a nám se to nelíbí - opravdu takový divný pocit úzkosti, který říká, jo tohle buď skončí blbě nebo ujedem :-) Já si přesto ale vzpomenu, že nemáme chleba a s čím budem to maso z grilu jako jíst, tak vysílám Market z5. Mezitím je moren čím dál víc a furt na nás jen blbě civí, žádná komunikace, bnic, jenom civí a motají se kole, Market nikde, všichni už zbaleno, pomalu startují, já nervy, že ti hajzli odjedou a mě nechají morenám jako kořist :-D pak se vynoří Market, smozřejmě s nadávkama, že nemohla ten blbý chleba najít, beru chleba, prásk s ním do tankvaku, rychlé vysvětlení situace a urychleně, ale opravdu urychleně padáme až se za náma práší. přijíždíme do Petrovan, pěkný domek, doma je Peterova mamka a jeho strýc - nehorázný kutil, ukecaný,celkově velmi příjemní a pohostinní lidé. Chystáme maso na gril a já mám za úkol oloupat česnek, vemu nůž,šmik a mám v prstu díru, nůž ostrý jak břitva, už jen zoufale zvolám, kdo to kua brousil??!!! Mamka od Petera se hájí, že mají nože vždycky polotupé a vysmátý Havlis mi sděluje, že on nesnáší v kuchyni tupé nože, tak je všechyn nabrousil :-) paráda, krom toho vyrobil z kuřecíh plátků nějakým zázračným způsobem tenkté dlouhé nudle,které byly asi tak cca 3x větší jak původní délka plátku, a samozřejmě jsme grilování dostal na starost já, no opravdu otáčení dlouhých (extrémně) a úzkých kousků je opravdu lahůdka, nicméně jako jawař jsem se nevzdal a orý to šlo i jíst :-D Večer mě ještě potěšila jedna věc, kterou jsem dlouho nezažil - venkovní sprcha, barel s vodou ohřátou slunkem (šílené vedra, takže teplá voda až možná moc :-) a jen tak se sprchovat venku, no super, co dodat :-) V noci padáme mrtví únavou..

    17.7.08 Je úterý, pro mě den poslední, návratový. Budíme se do šílené výhně, na měje to taková výheň, že venku můžu existovat jenom ve stínu a to jenom omezenou dobu, sem tam musím utéct do kamenného baráku, kde je nádherný chládek, na slunku nevydržím déle než 2minuty :-) Havlis mizí s Peterem do Prešova koupit olej do XJčka, po jejich návratu si Havlis mění olej za našeho očumování a kecání :-) rozhoduju se vyjet až kolem 2-3 kvůli vedru, nakonec se balíme a vyjíždíme asž kolem 4té. Rotloučíme se a já drtím svojí 9ku směrem domů, před sebou 400km. Před Prešovem blbě odbočuju a místo na Prešov se řítím po dálnici na Košice, což vím od začátku, říkám si, no problém, na prvním sjezdu to otočím a bude to OK, jo jenže to jsem nevěděl, že tři sjezdy po sobě budou rozkopané a já dojedu až skoro do Košic :-) Takže skoro před Košicema to otáčím a frčím z5 na Prešov, cesta rovná,nudná, prostě dálnice. do Prešova dojedu bez problémů a hledám cestu na Ostravu, nacházím, musím odbočit vlevo, jedu v levém pruhu, kouknu do zrcátka, nic,blinkr, začínám pomalu přejíždět do levého pruhu, v ten okamžik s ekolem mě otře auto a kovová rána, šok.... netuším,kde se tam vzalo, cítil jsem jak se mi dveře otřely o nohu, hned mi dochází co Market, řvu z helmy, jestli je OK, tvrdí že jo, no já byl zase pod vlivem slunka, s autem co se o mě otřelo jedem vedle sebe, trochu se motám, úplně vypnutý mozek, čumím na řidiče on na mě, furt jedem, v tom okamžiku slyším řvát brzdy a v zrcátku se na nás řítí auto, zastavuje kousek ode mě ---- jsem z toho tak v prdeli jako nikdy, ale prostě mě ani nenapadne zastavit, po další chvilce mi rupne v bedně, přidám plyn a mizím pryč,auto taky, neřeším to. Vezu si ale sebou hodně hnusný pocit a jedu jak připosraný - v hlavě probíhá milion scénářů, kdybych zahnul dříve, razantněji, možná by nás přejel a konec.......a to všechno kvůli kravině-->vždycky jsem otočil hlavu aby zkontroloval mrtvý úhel, tentokrát jsem to poprvé neudělal a málem na to dojel :-/ Další paradox je, že jsem nezastavil s odstupem času furt nevím proč, ani mě to nenapadlo, stojím furt na kolech - jedu..... Aź někde u Vrbova na mě volá Market, že máme něco s brašna, zastavuju, rozklepou se mi kolena, musím to vydýchat (asi po 100km). Kontroluju škody, ta kovová rána byla kick páka, asi se sekla o dveře a ohla se směrem dopředu, druhá a poslední škoda byla taška, jak se o nás auto otřelo, vypadla flaška s pitím, uvolnil se tím popruh a brašna sjela na výfuk, přepálil se jeden popruh a poškodil plastový zip, ještě jsme teda měli levé stehna špinavé od oněch dveří, jinak nic, naštěstí!!! Zbytek cesty proběhne už bez problému, tuším jsme byli doma kolem 9ti večer, tzn 400km za 6,5 hodin, je průměr kolem 61km/h, většina cesty po dálnici. Už si nepamatuju kolik přesně jsem ujel,ale bylo to lehce přes 1000 km.

    Kluci pokračovali dále, více na http://martyzostravska.wz.cz