Technika ovládání motocyklu J
Spouštění motoru
Předtím,než spustíme motor,otevřeme benzinový kohoutek,přesvědčíme se,že řadící páka je v neutrální poloze,přeplavíme plovákovou komoru,zavřeme vzduchové šoupátko nebo přívěru,nadzdvihneme plynové šoupátko pootočením rukojetí k sobě a několikrát protočíme klikové ústrojí spouštěcí klikou.
U motocyklů národní řady zamáčkneme mírným tlakem nohy na nášlapnou plošku,upravenou na řadící páce směrem k motoru a současně ji pootočíme do polohy vhodné pro nastartování.Po sešlápnutí se páka samočinně vrátí do vodorovné polohy.Pak zapneme klíčkem zapalování a spustíme motor energickým sešlápnutím spouštěcí páky.S postupem prohřívání motoru budeme otevírat vzduchovou přívěru(šoupátko).Motor se musí zahřát na normální teplotu při nízkých otáčkách.To je zvlášť důležité v zimě.Studenému motoru nesmíme dávat mnoho otáček,ani se s ním nesmíme rozjíždět,protože olej je hustý a nedostatečně maže,což způsobuje zvýšené opotřebování součástí motoru.Jakmile se motor prohřeje,musíme sluchem pozorně sledovat jeho běh v různých otáčkách a přesvědčovat se o tom,že na nízké otáčky běží pravidelně.Před spuštěním motoru a rozjezdem zkontrolujeme vše,co je předepsáno v kapitole Ošetřování motocyklu.
Rozjíždění
Po kontrole připravenosti motocyklu k jízdě a po zahřátí motoru na nízké otáčky,můžeme motocykl rozjet.Zavřeme plyn(motor poběží jen na volnoběžné otáčky),stiskneme páku spojky,zasuneme nenásilně řadící pákou první převodový stupeň a povlovně spouštíme páku spojky za současného přidávání plynu otáčením rukojeti k sobě,jakmile se dá motocykl do pohybu,pustíme páku spojky a dáme nohy na stupačky.Dbáme toho,aby nám páčka spojky nevyklouzla z prstů,protože tím by mohlo dojít k nehodě(např. při otáčení motocyklu na silnici).Když jsme již dostatečně rozjeti J,zařadíme další stupeň.Rozjíždění do stoupání je poněkud obtížnější,protože se současným povolováním spojky a přidáváním většího množství plynu,musíme povolovat brzdu(nožní).V žádném případě nesmíme dopustit,aby nám motocykl sjížděl nazpátek.
Řadění převodových stupňů
První stupeň slouží jen k rozjíždění a k jízdě za nejtěžších podmínek.Proto je potřeba včas zařadit druhý a další převodové stupně.Jakmile se stroj dostatečně rozjel,zavřeme plyn,vypneme spojku,zařadíme řadící pákou druhý převodový stupeň,pustíme povlovně,ale rychleji než při rozjíždění páku spojky a zároveň přidáváme plyn.Stejně si počínáme při řadění třetího a čtvrtého převodového stupně.Zásadou je mít vždycky dostatečnou rychlost potřebnou k zařadění toho kterého převodového stupně.U stojů Jawa a strojů národní řady.které mají samočinné vypínání spojky při řadění převodového stupně,je třeba stisknout páku spojky jen při rozjíždění,tedy při řazení prvního převodového stupně:jinak stačí při řadění pouze zavřít plyn a zasunout řadící pákou nový stupeň.
Počínají-li klesat otáčky a nelze-li je již zvýšit dalším otevřením plynového šoupátka,je nutno přejít z vyššího převodového stupně na nižší.Počínáme si při tom téměř stejně jako při řadění z nižších stupňů na vyšší.Zavřeme plyn,stiskneme páku spojky (není-li samočinná),zasuneme nižší převodový stupeň při částečně otevřeném plynu.Jakmile se vypne spojka,zvýší se počet otáček a to umožní bezhlučné zařadění nižšího převodového stupně.
Brždění a zastavení
Rychlost jízdy můžeme zpomalit zavřením plynu(brždění motorem) nebo brzdami.Brzdit tedy můžeme motorem,brzdami nebo motorem i brzdami současně.Brzdíme-li při sjíždění ze svahu motorem,musíme zařadit nižší převodový stupeň, aby brzdící účinek byl vyšší.
Zastavujeme-li brzdami,zavřeme plyn,vypneme spojku a jemně použijeme obou brzd.Po zastavení dáme řadící páku do neutrální polohy.Začínáme-li brzdit,nemusíme spojku vypínat.vypneme ji teprve tehdy,když chceme stroj zastavit.Vypnout ji musíme,protože by nám jinak motor škubal.Při sjíždění ostrým klesání spojku nevypínáme,protože bychom tím snížili schopnost brždění motorem.
Sedění na motocyklu
V sedle sedíme volně a neztrnule J,mírně nakloněni vpřed.Je pravda,že pololežící poloha snižuje odpor vzduchu,je však únavná a ztěžuje dýchání.Hodí se jen pro závody.Nohy jsou ohnuty v kolenou,opřených o nádrž a chodidla pevně spočívají na stupačkách.Při jízdě na skútru jsou nohy opřeny o podlážku a ohnuty v jiném úhlu,než na motocyklu.Hlavu je třeba držet zpříma.
Zatáčení
Zatáčet je možno řidítky nebo skloněním stroje do zatáčky(jako při jízdě na kole).Řidítky zatáčíme při pomalé rychlosti a v ostrých zatáčkách,zvláště na špatném a kluzkém povrchu.Sklonem stroje zatáčíme v mírných zatáčkách,které je možno projíždět vyšší rychlostí.Čím je větší poloměr zatáčky,tím vyšší rychlostí ji můžeme projíždět.Ovšem čím vyšší rychlostí zatáčku projíždíme,tím větší musí být sklon stroje a sklon stroje je tím nebezpečnější,čím je hladší nebo kluzčí povrch vozovky.Brzdit musíme vždy před zatáčkou a nikdy ne až v ní,abychom nedostali smyk.Jezdec se nemá v zatáčce vyklánět ani dovnitř ani ven,nýbrž se má snažit aby jeho tělo bylo v rovině se strojem.Jiné je to u strojů s přívěsnými vozíky(sajdami).Takový stroj v zatáčce naklonit nelze a proto se s ním zatáčí jen řidítky,která je na rozdíl od stroje sólo je třeba svírat pevně.Jezdec i spolujezdec se mohou v zatáčce poněkud vyklánět do zatáčky a tím usnadnit její projetí.Zatáčí-li se s přívěsem na stranu,na níž je připevněn přívěsný vozík,vzniká nebezpečí převrácení stroje,protože přívěsný vozík je lehčí než motocykl(zvláště prázdný)a odstředivé síly v zatáčce jsou značné.Proto je nutno zatáčky na stranu, na níž je připevněn přívěsný vozík,projíždět pomaleji než zatáčky obrácené a překocení bránit vykloněním těla do zatáčky,nebo i mírným vysednutím do středu zatáčky.
Jízda za zvláštních okolností
Po dobrých cestách a za dobré viditelnosti jede motocyklista tak,aby co nejméně unavoval stroj,aby jeho jízda byla za všech okolností bezpečná,aby nemrhal palivem a aby se co nejméně unavoval.Dívá se před sebe nikoli na kolo,nebo po okolí,sleduje pozorně vše,co se na silnici děje,všímá si výstražných a orientačních značek a dodržuje všechna pravidla silničního provozu.Jede pravidelně,ne příliš rychle,využívá setrvačnosti,nezneužívá brzd a naslouchá zvuku svého stroje.Všude však nejsou silnice stejně dobré a viditelnost,počasí a stav vozovky nebývají také vždy stejně příznivé.Proto motocyklista musí za těchto zhoršených podmínek znásobit svou opatrnost.
Řidič musí být předvídavý a prozíravý a využít každé možnosti,aby zjistil,že jeho jízda bude za všech okolností bezpečná,Jen takový řidič bude jezdit bez nehody z vlastní viny.
Jízda na náledí a kluzké vozovce
Při jízdě na kluzké vozovce je nutno mít na paměti,že není obtížné smyku předejít,ale vyrovnat jej je mnohdy nemožné.Na kluzké vozovce je nutno se rozjíždět velmi povlovně s pomalým otevíráním plynu,aby nezačalo protáčet,což by znamenalo smyk,při němž může dojít k pádu.Jet po ní můžeme poměrně pomalu,rychlostí jen asi 20-25 km/h,v zatáčce 10 km/k i méně.Brzdit máme jen motorem a jen ve vyjímečných případech lehce přibrzďovat brzdami.Při jízdě do stoupání je třeba si vypočítat rychlost a řadění tak,aby motocykl vyjel bez zastavení na svahu,protože rozjíždění se na něm by bylo velmi obtížné.Smyk způsobují:náhle pootočení řidítky,ostré přidání plynu a silné brždění brzdami,nebo nerovnost na povrchu vozovky.Proto je třeba se toho vyvarovat.Ačkoli je pravidlem,že nohy mají být na stupačkách, je při jízdě na náledí a v místech,kde hrozí nebezpečí smyku,vhodné připravit si nohy k zamezení pádu,kdyby došlo ke smyku.Počíná-li motocykl dostávat smyk,stáčíme řidítka na stranu smyku,pomůžeme si,je-li třeba,nohou a po vyrovnání smyku nastavíme řidítka do směru přímé jízdy.
Při jízdě ve sněhu je možno dosáhnout slušné průměrné rychlosti,jak ukazují každoroční zimní motocyklové soutěže SvazarmuJ.Na sněhu se jezdí lépe než na náledí,zvláště na sněhu uježděném.Naše hlavní silnice jsou v zimě posypány,takže nebezpečí smyku je minimální.
Při jízdě po suché vozovce se doporučuje brzdit především ruční brzdou,která má vyšší brzdící účinnost,a přibrzďovat zadní brzdou.(Mnozí motocyklisté si však zvykli brzdit jen nožní brzdou,a to je chyba) Při jízdě po sněhu se však doporučuje jemně brzdit jen nožní brzdou.Počíná-li se projevovat smyk,je nutno brzdu uvolnit a znovu pokračovat v jemném brždění,až smyk vyrovnáme.
Při jízdě v dešti po asfaltové vozovce nebo hladkých kostkách je třeba si uvědomit,že vozovka se stává nebezpečnou a kluzkou v počátcích deště,kdy voda,smíchaná s prachem na silnici,vytvoří kluzký povlak.Trvá-li déšť déle,voda tento povlak smyje a pak je jízda po mokré vozovce téměř tak bezpečná jako po suché.Brzdné dráhy jsou ovšem delší,a proto se musí brzdit dříve a mírněji.Také v zatáčkách není velký sklon tak bezpečný,jako na suché vozovce.Za deště je také zhoršená viditelnost,a proto se musí jet opatrněji a pomaleji.
Jízda za špatné viditelnosti
I když máme na motocyklu světlomet,je jízda v noci jízdou za ztížených podmínek,zvláště za deštivé noci.Černá barva asfaltu pohlcuje světlo,a proto je nutno jet se zdvojnásobenou opatrností.Při potkávaní je motocyklista snadno oslněn světlomety protijedoucích automobilů a musí dávat pozor na chodce,cyklisty a neosvětlené povozy.
Zvlášť obtížná je jízda v mlze,prachu a kouři.Prach a kouř se rozplynou,ale mlha obvykle drží dlouho.V mlze musí motocyklista rozsvítit světla,jet rychlostí nepřevyšující za husté mlhy 15 km/h.Držet se úzkostlivě pravé strany a dávat občas zvuková výstražná znamení.Nesmí předjíždět vozidla jedoucí vpředu(vjel by na levou polovinu silnice a mohl by se srazit s protijedoucím vozidlem,které by uviděl až v posledním okamžiku) a na kluzké vozovce za mlhy musí zastavit na krajníku silnice a počkat až se mlha rozptýlí.
Jízda pošpatných cestách a v terénu
Motocykly je lehký,má malé rozměry a proto se dostane všude nebo téměř všude i v terénu.Ale musí se s ním umět jezdit v terénních podmínkách.
Při přejíždění překážek(hrboly,prohlubně) je třeba se postavit do stupaček a pevně sevřít řidítka.Podobně je třeba si počínat při jízdě blátem,bahnem(nohy na zemi by porušovaly rovnováhu) a kamením.Vodou v brodech(pokud není hlubší než 30 cm) je nutno projíždět pomalu,aby se voda nedostala do karburátoru a do zapalování.Při jízdě mokrým pískem,který je slehlý,není zvláštních obtíží.Při jízdě suchým pískem je však jízda obtížná.Stroj neposlouchá řidítka,motor se namáhá a je třeba neustále vyrovnávat začínající smyky.Při jízdě vysokou trávou a křovinami je třeba dávat pozor aby v trávě nebyl kámen,prohlubeň nebo jiná překážka.Při jízdě lesem je třeba dávat pozor na vystupující kořeny stromů a odtokové rigoly.Při jízdě polními cestami se nedoporučuje jet ve vyjetých kolejích,protože místy jsou velmi úzké a motocykl by mohl zachytit stupačkami.Je lepší jet v prostoru mezi kolejemi.Každou terénní překážku je třeba projíždět ve stoje na stupačkách,aby zadní kolo bylo odlehčeno a nárazy kol o překážku byly změkčeny.
Jak zabránit požáru motocyklu a jak oheň hasit
Požár motocyklu může způsobit neopatrné zacházení s otevřeným ohněm,střílení do karburátoru,unikání benzínu z palivové soustavy,krátké spojení v kabelech a havárie.Aby k požáru nedošlo,je nutno zacházet opatrně s otevřeným ohněm,soustavně kontrolovat stav palivové soustavy,správně seřídit karburátor a předstih a rychle odpojit kabely se zkratem od akumulátorové baterie.
Při požáru motocyklu hoří benzín,izolace kabelů,pryžové součástky a olej,promísený s nečistotami.Nejnebezpečnější hořlavinou je benzín.Proto je nutno motocykl udržovat v neustálé čistotě a zamezit,aby benzín kapal nebo tekl po povrchu motocyklu.Benzín nejčastěji vzplane v karburátoru.V takovém případě je nutno okamžitě zavřít kohoutek nádrže a otevřít plynové šoupátko,aby se benzín z plovákové komory co nejrychleji spotřeboval.Aby se zabránilo výbuchu,je nutno chránit benzínovou nádrž před přílišným zahřátím.Aby byl chráněn benzinový kohout,je nutno strhnout benzínovou hadičku a zamezit přístup vzduchu k hořícímu karburátoru tím,že se přikryje rukavicemi,čepicí,šálou,kabátem,mokrým hadrem.Plameny je třeba zasypat zemí nebo pískem.Není dovoleno požár stroje hasit vodou.Požár se nejlépe uhasí hasícím přístrojem.Ten je však jen v garážích.Na cestě jej motocyklista nemá,a proto je odkázán na to,co má po ruce.
Výstroj motocyklisty
Je dosti motocyklistů,zvláště mezi mládeží,kteří podceňují výstroj motocyklisty.S následky tohoto neuvážlivého jednání se setkají v pozdějších letech v onemocnění reumatismem,záněty trojklanného nervu ,chronického zánětu očních spojivek atd.Motocyklista má mít bezpodmínečně i v létě pokrývku na hlavěJ,dobré brýle a rukavice,doporučuje se mít na nohou pevnou obuv(ne plátěnou).V deštivém počasí je výhodný celtový nepromokavý dvoudílný oblek,jakého používají svazarmovští jezdci a nepropustné boty.V zimních měsících se doporučuje obléknout si pod nepromokavý oblek teplé prádlo,vzít si teplé ponožky a silné rukavice nebo namontovat na řidítka kornouty.Oblek však nesmí těsnit,ani škrtit.Výhodné je vozit sebou noviny,které si v případě větší zimy rozložíme pod oděv.Přes ústa si dáme teplý šátek,jehož spodní cíp si zastrčíme pod kabát.Zabráníme tak pronikání studeného vzduchu na krk a pod oděv a do dutiny ústní.
Každý řidič,i toho nejslabšího motocyklu by měl mít při jízdě na hlavě v létě i v zimě přilbu.Je to v jeho vlastním zájmu,neboť při případné nehodě tak ochrání především svoji hlavu před poraněním nebo proražením.